Velká změna

14 měsíc

ani se mi nechce věřit, jaký óóóbrovský pokrok Linda udělala, co se týče cestování. ... z absolutně příšerný cestovatelky, se snad zázrakem, ze dne na den, stala naprosto nejúúžasnější spolucestující, která nás po dobu jízdy velmi baví, řehtá se, pošťuchuje, vykřikuje, aby jsme se smáli, pozoruje a je naprosto v klidu.
Sotva dosedneme, začne zpívat - broukat, kývat sebou, jakože tancuje- chce pustit rádio. Je fakt úúúžasná a srandovní.
Ještě sama nechodí, jen s oporou...bojí se. Naše Lybuna se nechala slyšet, že za to můžu já?, že nechodí, protože jí pořád říkám, pozor ať nespadneš, neuhodíš se apd., nóó nevíím!??? Tak hlavně, že vím, proč Linda ještě sama nechodí.




Sice nechodí, ale o to větší je parádnice a šašek v jednom. Nejradši by pořád krámovala ve skříních, obvazovala se opasky, na hlavu si s chutí natahuje tátovo boxerky nebo moje tanga /proč zrovna tyhle kousky ??, fakt nevím/.
Taky klidně vydrží mít doma na hlavě celý dopoledne nějakou čepici, nejradši z dob novorozence...ale jakmile vyrazíme ven, na hlavě nic nesnese.
Jejím favoritem a největší zábavou zůstává tanec a zpěv, nejvíc ze všeho miluje mašinku Tomáše, takže do melodie mašinky, vkládám různá slova a vyprávění ..to by vydržela poslouchat pořád, stejně jako mě tahá do "velký" postele, abych vzala noťas a přehrávala jí na YouTube mašinku pořád dokola, líbí se jí i ve španělštině, tomu se děsně řehtá.

Další její velkou zálibou se stala pračka...dokázala by u ní sedět hodiny, točit s progamátorem, mlátit s dvířky od bubnu, do kterýho pořád něco nosí a dává. Když nemůžu NĚCO najít, tak vím, kam mám jít hledat.
Jóó a má další zub, stoličku vlevo nahoře, vpravo se klube a další spodní 3-ka. Zuby jí tedy mooc trápily, proto ten neklid a řev v noci. Takže poslední skoro dva měsíce jsem praktikovala, přenos Lindy do velký postele okolo 21h, vždycky ožila a rozdováděla se, že usínala až 23h ...ale na druhou stranu, jsou to naprosto nejkrásnější okamžiky, vidět, jak je Linda šťastná a veselá. Na blbosti je jako dělaná.



Naprosto fascinující je, jak tak malý dítě dokáže tvářit, přistiženo při zakázané činnosti, že neprovádí nic, co by nám mělo vadit, že naše výtky se ho vůůůbec netýkají, s přidaným pohledem na nás, že co to zase chceme, jestli nejsme nááhodou trochu padlý na hlavu. A to nemluvím o rafinovanosti a vytrvalosti, jak se k zakázané věci, dostat.

..nóó a další změna? ...

neodolala jsem a koupila Lindušce dalšího tygra /tentokrát skoro stejné velikosti jako je ona/, poté, co ho vyrvala z regálu, začla ho pusinkovat, mazlit a HLAVNĚ očuchávat. Tomu pohledu na očuchávající a mazlící se Lindu s tygrem, se fakt, nedalo odolat.
Akorát jsem se bála, abych pak neomdlela z ceny u kasy, protože cenovka chyběla.